Motorkám a cyklistům počasí moc nepřálo – Řidič 2023 část 2.

Motorkáři to letos měli těžší než posádky aut. Proč? Protože větší či menší mžení není na takový závod nic příjemného. Závodníci si však nijak moc nestěžovali. Vědí, že takové to v sedle prostě je.

Startovali až o hodinu později než auta, což kvitovali s povděkem. A jelo se z Jihlavy, takže většina nemusela nějak brzy vstávat. I když vítěz velkých motorek je z Prahy, takže ten to měl poměrně daleko.

První disciplínu devět motorkářů (z toho tři jeli v kategorii „malých“ motorek do 125 ccm) zažilo na jihlavském polygonu, kde projížděli na připraveném motorkářském cvičišti brány. Další úkoly pak byly rozesety po trase, která se z části nebo zcela (záleželo na kategorii) shodovala s trasou vozidel.

Také disciplíny měli od posádek aut odlišné. V Třešti například na rozdíl od dvoučlenných posádek museli sami vytáhnout prý šedesátikilovou figurínu člověka z „hořícího“ auta a odnést ji do bezpečí a potom přinést dva plné kanystry vody. Končili na buzerplace bývalých pístovských kasáren, kde si zajeli slalom na čas.

Kufrování u nich nebylo ojedinělé. Zorientovat se v mapkách při jízdě jde špatně a při mžení je to ještě horší. Dojeli ale všichni.

Cyklisté měli úplně odlišnou trať. Vedla z Jihlavy do Luk nad Jihlavou a zpět.

Jak dvoukolí jezdci dopadli? V kategorii motorek nad 125 cmm vyhrál Radek Krůta z Prahy, který jel s Petrou Burešovou. V malých motorkách nastalo překvapení, protože dosud tuto kategorii opanoval celkově jedenáctinásobný vítěz soutěže (včetně kategorie aut, kde jezdil téměř 20 let) Vladimír Roupec z Telče. Letos o jeden jediný bod prohrál s Ondřejem Novotným z Jihlavy, který jel na starém „fichtlovi“.

Mezi šesti cyklisty, kteří se vydali na trať, si vedl nejlépe Milan Habuda z Loun.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

1. místo kategorie cyklista

Milan Habuda, Louny

Kdyby mu nevypadl spolujezdec, tak by “cyklisty“ nevyhrál

Milan Habuda přijel na Řidiče Vysočiny až z dvou set kilometrů vzdálených Loun. Soutěž měl jet autem, ale vypadl mu spolujezdec, proto se rozhodl závodit v kategorii cyklista.

„Motorka mne lákala, ale kvůli tomu počasí jsem to přehodnotil. Neužil bych si to,“ říká. Proto do auta naložil kolo a přijel si zasoutěžit v cyklistech. A udělal dobře. Nejen, že zvítězil, ale užil si celý den.

„Trať to byla úžasná. Podél řeky Jihlavy je krásná cesta, ač jsem ze severních Čech, tak jsme tam už jednou kousek jeli. Směrem na Luka, je to tam moc hezké,“ popsal trasu, která vedla z Jihlavy do Luk nad Jihlavou a zpět.

Po cestě cyklisté pochopitelně plnili různé úkoly. Například test z pravidel silničního provozu, na figuríně nepřímou srdeční masáž, potom říci, co je v povinné výbavě kola a došlo i na zábavnou disciplínu, kdy se trefovali míčkem.

„Poslední úkol byla jízda zručnosti, jezdil se slalom přes překážky, prostě dovednosti s kolem. Měšťáci to měli výborně připravené,“ sdělil.

Počítal s tím, že by mohl vyhrát? „Ne, opravdu ne,“ odpovídá jednoznačně, „nešlo o to, jestli někdo jede rychle, nebo ne, mohl vyhrát kdokoliv. Vyhrál každý, kdo přišel. Já jsem jen k tomu dostal cenu,“ dodá s úsměvem.

Soutěž by určitě doporučil. „Jen mě mrzelo, že nepřišli rodiče s dětmi, i ty by to zvládly.“

Co příští rok? „Slyšel jsem, že letos byli cyklisté naposledy, tak pokud příště budeme posádka, pojedu autem.“

A pak ještě dodal, že před vícero lety jezdil závod, který pořádala Mladá fronta DNES. „Už to nedělají, tak aspoň vy. Děkuji vám za to.“

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

1. místo velké motorky

Radek Krůta, Petra Burešová, Aprilia Tuono, Praha

Vloni poslední, letos první

Usměvavý pár v kombinézách jel soutěž už podruhé. „Vloni jsem skončil poslední, ale protože tady máme spoustu kamarádů, kteří nás pozvali, přijeli jsme. Dneska jsme si to byli jen užít, prostě na pohodu,“ rozpovídal se pan Radek.

Nejtěžší disciplína? „Zima,“ přidala se partnerka a oklepala se jen při vyslovení toho slova. „Tentokrát asi zima,“ přitakal Radek, „počasí nebylo úplně na motorku, takže jsme jeli opatrně, abychom někde nespadli. Nakonec počasí vyšlo (při vyhlašování výsledků vysvitlo sluníčko – pozn. red.), nebyl takový déšť a bylo to dobrý.“

Celý ročník pak ohodnotil velmi kladně. „Super, perfektně připravený. Organizace, všechno super, chválíme. Příští rok zase pojedeme.“

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

1. místo malé motorky

Ondřej Novotný, Jawa 50 Pionýr, Jihlava

Na fichtlovi jezdím imrvére, říká vítěz malých motorek

Osmadvacetiletý Ondřej Novotný z Jihlavy musel každého zaujmout na první pohled. Oblečený v maskáčích s helmou z osmdesátých let minulého století. A přijel na letitém fichtlu.

Proč si Ondra vzal tento netypický úbor na motorku? „Jen tak. Napůl z hecu, napůl, že se mi to doma válí z jinýho koníčku, tak proč to nevyužít.“ Prostě, aby pobavil nejen sebe, ale i ty ostatní.

Ale zpátky k soutěži. Jak prozradil, jel každý ročník, v němž se kategorie „malých motorek“ jela. „Pokaždé jsem jel a pokaždé jsem byl na krásném druhém místě ze dvou,“ usmál se.

Má pravdu, že kategorie motorek do 125 ccm jaksi netáhne, ale letos se nakonec sešli tři motorkáři. Podstatné ale je, že o jeden jediný bod porazil Vladimíra Roupce z Telče, který je pravidelným účastníkem a malé motorky dosud vyhrával.

Na dotaz, čím si Ondra vysvětluje, že letos porazil takového rivala, odpovídá jedním slovem: „Náhoda.“ Vedle sedící pan Roupec zavrtí hlavou: „Ne, prostě byl lepší, přeju mu to.“

A jaká byla trať a co bylo nejtěžší? „Svým způsobem všechno a svým způsobem nic. Na každým se dalo nachytat, ale tak nejtěžší… možná to tahání figuríny z auta. Jak ji správně chytit, odepnout pás, bylo to takové ošemetné.“ A také přiznal, že figurína byla dost těžká.

Co dodat? Že Ondru můžeme v Jihlavě na fichtlovi pravidelně vídat. Jak nám totiž řekl: „Jezdím na něm každý den - léto, zima, imrvére.“

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Můj sen? Jet s mými kluky ve velkých motorkách, říká jedenáctinásobný vítěz Vladimír Roupec

Jediným účastníkem, který absolvoval všechny ročníky Řidiče Vysočiny, je Vladimír Roupec z Telče, jedenáctinásobný vítěz soutěže. Letos jel v kategorii malých motorek a skončil druhý.

Vy jste jediný účastník, co absolvoval všech 25 let. Letos jste ale málem nejel. Proč?
V úterý a ve středu jsem brousil prkýnka, dostal se mi takový jemný prach do očí a ještě dnes jsem oči rozkapával. Účastním se, ale stále to cítím, není to ono. Tradice ale byla dodržena.

Asi by vám to nedalo, abyste jubilejní ročník vynechal.
Byl bych smutný, ten zážitek k tomu patří. Ještě minulý rok bych řekl, že ten zážitek patří k poslední dubnové sobotě, ale letos je to o těch 14 dní déle.

Termín závodu se přesunul i z důvodu, že bude lepší počasí…
Minulý týden bylo zrovna hezky (úsměv). Ale je dobře, že motorky startovaly déle, než to bývalo. Alespoň jsme nemuseli jet brzy ráno, dřív jsme vyjížděli třeba i o půl sedmé, a to bylo hrozné.

Jaký byl letošní ročník? Co bylo nejtěžší?
Byl suprový jako vždycky. Trošku mě akorát mrzelo to, že letos poprvé vedla trasa do Telče, ale jely tam pouze velké motorky. Já se konečně těšil, že se při soutěži do Telče podívám a ono se mi to nepovedlo.
A dodám jednu kuriozitu: Ve velkých motorkách jel můj syn s přítelkyní. Byli chudáci zmrzlí, ale stačili se dokonce v Telči zastavit domů a přiobléknout.

Pravda, letos nebylo pro motorky nejlepší počasí – zima a chvílemi mžilo.
Připomíná mi to 1. ročník (kategorie motorek v roce 2017 – pozn. red.), ale tehdy to bylo ještě horší. Bylo to na Křemešníku a byl tam sníh. Tenkrát jste se ptal, která byla nejhorší disciplína, tak jsem vám říkal, že vyjet a sjet Křemešník. Hlavně sjet dolů. Později to už bylo dobrý, když se během dne udělalo líp a sníh byl pryč.

Absolvoval jste všech 25 ročníků soutěže…
Já se vždycky na každý ročník těšil. Vždy tam byla nějaká nová kontrola, něco nového, zajímavého. Kdybych to vzal čistě osobně, už jenom to, že je člověk starší… hlava by ještě mohla, ale ruce a nohy jsou pomalejší.

Vy jste to vlastně vzal obráceně. Začínal jste v autech a „na stará kolena“ jezdíte motorky.
Já jsem ale byl vždycky motorkář. Kdyby byl 1. ročník o motorkách, tak se v kategorii aut asi ani neobjevím. Přiznám se ale, že když jsme odjeli 20. ročník, tak jsem si říkal, že je čas skončit a nechat to těm dalším a že už asi nepojedu. A ve 21. ročníku se objevily motorky a to prostě nešlo odolat. Takže jsem tu pořád.

A příští rok?
To už po mě chcete moc (úsměv). Už nejsem úplně nejmladší; uvidíme, jak bude zdraví sloužit a jak to bude.

Co takhle přesedlat zpátky do kategorie aut?
Víte, já mám spíš jiný sen. Můj mladší syn bydlí v Telči, ten jel velký motorky, starší syn bydlí v Adamově. Kdyby se povedlo, že se sejdeme všichni tři, tak to by se mi líbilo. Kdybychom všichni jeli v jedné kategorii ve velkých motorkách. A ještě hezčí by to bylo, protože mému vnukovi je teď 15 let, tak poslat ještě toho malého do malých motorek. To by byla nádhera.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Videa Řidič Vysočiny 2023

Polygon Jihlava	Úkol v Telči

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Na dva malé trabanty vyzrál jen velký kodiak – Řidič 2023 část I.

Vítězem letošního jubilejního 25. ročníku motoristické soutěže Řidič Vysočiny byla v kategorii aut opět posádka ze Žďárska – Jakub Janáček z Vojnova Městce a Petr Škapa ze Žďáru.
Jaký vlastně 25. ročník byl? Na start se nakonec postavilo 57 posádek vozidel, devět motorkářů (z toho šest v kategorii nad 125 ccm) a šest cyklistů. Především počet cyklistů byl ovlivněn počasím. Jak už to bývá, když hrozí déšť, někteří soutěžící nepřijedou.
Kdo v sobotu 13. května procházel horní částí Masarykova náměstí v Jihlavě před devátou hodinou ranní, mohl vidět řadu aut, která se chystala vydat na téměř stokilometrovou trať po zapadlých vesničkách a okreskách Vysočiny.

Mezi auty jsme mohli zahlédnout nejen unikátní kusy jako třeba sportovní dvoumístné žluté BMW Z3, ale i elektrickou Teslu nebo naopak malé trabanty. Kdo by se nad těmito „bakeliťáky“ shovívavě usmíval, měl by si přečíst výsledky. Druhé a třetí místo totiž obsadily posádky s trabanty! Ale nepředbíhejme.

Skvělý polygon
Start před radnicí a pak už podle slepého itineráře vyrazit na trať a plnění úkolů. První zastávkou je polygon nad jihlavským Aventinem. Zde se auta musí na mokré velmi kluzké desce vyhnout překážce a pak projet vedle stříkajících gejzírů vody. Rychlost je předepsaná mezi 32 až 35 kilometry za hodinu. Kdo má víc, či míň, ztrácí body.

Smyk zde dostanou všechna auta, ať jsou vybavená, čím chcete. Někteří řidiči smyk „ustojí“, jiní ne. Přijíždí i tři „týmoví“ trabanti. První posádka smyk bravurně zvládá a jede dál, další dvě se ve smyku zamotají a jeden dojede až do zeleného pásu.
Jedna škodovka dokonce projede gejzírem vody, až hlídkující policista utrousí k druhému: „Neměli bychom jim říkat, aby si vytáhli okýnka?“

Druhou disciplínou na polygonu je slalom mezi kužely. Pak už se vyráží směrem na Dolní Cerekev a dál. V Batelově na soutěžící čeká další úkol. Couvání mezi kužely.
Právě tady vyniknou všechna malá auta. A trabanti obzvlášť. Prosmyčkují trať za pár desítek vteřin, zatímco delší a větší auta se někdy trochu trápí.

Úkol za úkolem
A jede se dál. Přes Lovětín, kde zrovna mají sraz rodáků, do Růžené, kde všechny čekají testy z dopravních předpisů. Začíná mžít, a tak se mnozí rádi schovají do připravené místnosti. Motorkáře trochu lituji. Projíždíme krásnou, ale kůrovcem sežranou krajinou.
Další zastávka je až v Telči, kam se musí dojet na náměstí. Ne všichni sem trefí „na první dobrou“. Také jsme se dvakrát podívali do itineráře, jestli jako fakt máme jet skrz tu bránu na náměstí.

Telčské náměstí je krásné, již se tam procházejí turisté a někteří koukali, cože se tu děje. Byli svědky úkolu výměny kola. K tomuto účelu zde byly přistaveny dva policejní vozy. Limit asi šesti minut na výměnu pravděpodobně všichni splní, ale časově delší disciplína přece jen vytvoří frontu čekajících aut.

Z Telče do Ořechova. Tam u památníku paravýsadku Out Distance si závodníci vyzkouší test z historických a vlastivědných znalostí.
Víte, jak zemřel Karel Čurda? Co měl výsadek za úkol? Kolik měří Javořice? Nebo kam se vlévá blízká Moravská Dyje? Pokud ano, jste dobří, otázek bylo ale víc.
Začíná opět mžít a testy se škrtají pod stříškou u památníku. Když je absolvujete, musíte vyrazit sto metrů k parkovišti, kde jste zanechali svého čtyřkolého přítele. A odtud do Třeště.

Těžká paňáca pro ženy
U hasičské stanice je disciplína zdravovědy. Tentokrát jde o praktický úkol. Posádka musí jakoby z hořícího auta vytáhnout osobu, naložit ji na nosítka a odnést do bezpečí. Pak se vrhnout na stříkačku a proudem vody sestřelit plechovky.
Osoba je paňáca ve tvaru těla a není moc lehká, proto s ní mají zvláště ženy trochu potíže. Vše sledujícího hasiče se ptáme, kolik figurína váží. Prý asi šedesát kilo, takže je dle něho lehká.

V Salavicích je další zastávka. Víte, co vlastně máte v lékárničce? A co tam má být? Ze Salavic přes Popice, tam je druhá tajná kontrola (zda blikáte) a u pístovských kasáren je krásný oddychový úkol.
Z pomalu jedoucího auta házíte míčky do pneumatik. Štíhlí navigátoři a ženy se vysoukají z okénka auta a snaží se trefit. Je to těžší, než to vypadá.

Cíl v areálu letního kina
Pak už se jede do cíle, který je v areálu letního kina v Jihlavě. Zde je přichystaný velký program i pro ty, co nesoutěží a jen se přijdou podívat.

Závodníci ale netrpělivě čekají na výsledky. Než jsou vylepené, chvíli to trvá, protože se čekalo na dojezd všech o něco déle než obvykle. Telč to trochu zdržela.

Po prvotních výsledcích došlo k „protestu“ (chybný součet), ten byl uznán a výsledek se na prvním místě mění. Vyhrává známé jméno: Janáček z Vojnova Městce – ten přece vyhrál vloni, bleskne vám hlavou. Jenže vloni to byl Aleš, nyní to je jeho bratr Jakub s navigátorem Petrem Škapou a Škodou Kodiaq.

Druhé a třetí místo patří trabantům a kamarádům ze Žďárska. Porazil je tedy jen jeden medvěd.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

1. místo kategorie auta

Jakub Janáček, V. Městec a Petr Škapa,Žďár n/S., Kodiaq

Vloni brácha Aleš, letos Jakub

Řidič Jakub Janáček s navigátorem Petrem Škapou (oba ze Žďárska) a vozem Škodou Kodiaq se stali vítězi jubilejního 25. ročníku Řidiče Vysočiny.

Soutěž jste nejeli poprvé. Pokolikáté jste tady?
Jakub Janáček (JJ): Já posedmé, ale vždy jsem skončil asi v půlce pole. Minulý rok vyhrál můj bratr, tentokrát já. (úsměv)
Petr Škapa (PŠ): Já jsem asi na čtvrtém ročníku.

Co bylo letos pro vás nejtěžší?
JJ: Hlavně jsme měli štěstí, že se nám zadařilo vlastně všechno, i ty testy. Ale nejtěžší pro nás bylo, jak jsme tady na konci házeli míčky (úkol, v němž se spolujezdec za jízdy trefoval míčky do pneumatik – pozn. red.) To se nám povedlo nejméně.
PŠ: A pak ty lokální vlastivědné otázky z Vysočiny. I když je to ale divný, že jsme z Vysočiny, ale je to tak.

Věřili jste v průběhu soutěže, že můžete vyhrát?
JJ: Vůbec. První tři čtyři disciplíny jsme si říkali, že se nám daří, ale nechtěli jsme si nic nalhávat, protože to můžeme ještě pokazit. Ale při předposlední disciplíně jsme si už věřili. Sice ne na první místo, ale na tu bednu jo.
PŠ: Já tedy ne. (smích)
JJ: Já jsem se cejtil, i když jsem překvapený, že to je první místo.

Kdybyste měli zhodnotit letošní rok vůči těm minulým?
JJ: Úkoly byly lepší. Dřív byly vždycky takový ty opilecký úkoly (jízda s brýlemi simulujícími opilost – pozn. red.), a to jsme nikdy nebyli schopní dát. Dnes se ukázalo, že když tam nejsou takhle náročný úkoly, tak je to pro nás očividně lepší.

Jak letos vůbec dopadl váš bratr?
JJ: Skončil na děleném 9. až 11. místě. Letos měl jiné auto a jiného navigátora.

Soupeříte mezi sebou?
JJ: Ne. Soutěžili jsme s kolegy, se kterými jsme se loni vsadili o pizzu. Teď jsme se ale nenechali zviklat na sázku (smích)… oslavíme to po svým.

Vloni vyhrál bratr, letos vy, máte na to nějaký recept?
JJ: Největší recept je štěstí!
PŠ: A připravenost.
JJ: To samozřejmě. Dá se očekávat, že testy budou každý rok, to k tomu provozu prostě patří. Když se je člověk naučí, dá se na nich hodně vydělat i hodně bodů ztratit. Takže základ je umět pravidla.

Doporučili byste ostatním tuto soutěž?
JJ: Rozhodně ano, ke zdokonalení řízení auta. Třeba jak se jel na polygonu ten smyk, ne každý na něj dokáže rychle zareagovat. Takže to určitě doporučuju s ohledem na řidičský umění. Ať si to každý vyzkouší, protože se nejezdí jenom rovně.
U rozhovoru přítomný jejich kamarád k vítězům: A teď byste měli poděkovat pořadatelům za výborně zorganizovanou soutěž…
JJ se smíchem: Jo, ano, to už tam dopíšete sám, že?

2. místo kategorie auta

Jiří Rössler a Daniel Dušek, Nové Veselí, Trabant

Ve slalomu jeli po třech kolech

Oranžový Trabant kombi skončil druhý hned za posádkou Škody Kodiaq. „No, je vidět, že trabant je pořád konkurenceschopný auto,“ směje se řidič trabantu pan Jiří. „Jako auto nestárne. Je to s ním fakt parádní a na takovýhle akce se úplně hodí. Lidi po něm koukaj a já jsem rád, že se lidem líbí. Nedám na něj dopustit.“

Jak dodává, snaží se s ním stále jezdit, na kratší i delší výlety. „Takže ho pořád udržuji v kondici.“

Letošní trasa se posádce líbila a stejně tak i úkoly. „Ty byly parádní - a pak ten přístup organizátorů, ten je mimořádnej. Každý ročník je krásně naplánovaný, je fajn, že se to líbí závodníkům, kteří se sem vracejí.“

Za nejtěžší disciplínu považují test ze znalostí historie a vlastivědy Vysočiny, která se uskutečnila v Ořechově u památníku paravýsadku Out Distance. „Ten test z Vysočiny, to jsme nezvládli,“ přiznávají se.

Zeptat jsme se museli i na jeden okamžik na polygonu, kdy jejich auto ve slalomu jelo jen po třech kolech. Takhle jezdíte normálně?, zeptali jsme se. „Ne, to určitě ne, takhle se předvádíme jen na závodech,“ rozesmějí se oba dva.

3. místo kategorie auta

Lukáš Havlík a Milan Kakač, Sněžné, Trabant

Ve slalomu jeli po třech kolech

Druhý trabant, který se se svou posádkou ze Žďárska umístil na „bedně“. „Je to pro mě celkem nečekaný, z tolika posádek s trabantem se zase umístit, ale je to dobrej pocit,“ přiznal vousatý pan Lukáš.

„Je vidět, že to není ještě úplně odepsaný stroj a že i naše vědomostní výsledky byly docela ucházející,“ dodal ke svému vozu.

Porazil je jen další z trabantů a Kodiaq, takže si mohou pogratulovat. „Týmový trabant nás porazil o nějaký dva body, takže dalo by se říct, že to bylo dost rovnocenný umístění,“ rozesmál se.

Řidič Lukáš zaujal svým řidičským uměním již na polygonu. Tam byl při vyrovnávání smyku ze tří trabantů jednoznačně nejlepší. Smyk bravurně vyrovnal a za sebou zanechal jen typický benzínový odér.

„Závodník nejsem, ani nevím, prostě to nějak vyšlo. Začal jsem točit volantem a zůstal mezi čárama a dobrý. Doleva a doprava, trochu si zamotat ruce do volantu,“ vysvětloval, jak se mu podařilo dokonale zvládnout smyk, se kterým měla spousta řidičů problémy.

Další úkol, který skvěle zvládli, bylo couvání. „No, ona to je taková motokára. A trabant je samej roh, samý prosklení, takže je z něj dobře vidět,“ usmíval se. „Je to malinkatý autíčko a rozměry tam hrajou strašně velkou roli. Fakt se dá kličkovat blízko kuželů a hned je to přemotaný na druhou stranu. Na takovýhle závody je to skvělý.“ A co sprint? „Ve slalomu se taky neztratí, rychlost to udělá, je svižnej a lehkej,“ rozhovořil se o trabantu.

S celým letošním ročníkem soutěže je Lukáš Havlík spokojený. „Trasa dobrá, počasí v rámci mezí taky vyšlo, tak si není na co stěžovat.“

Stejně jako jejich trabantoví kamarádi se jen pozastavili u vědomostních testů, kde „ne všechno jsme věděli stopro“.

Cena fair play pro posádku č. 2

SICE nedojeli v první patnáctce, přesto dostali cenu. Řidič Petr Kníže (vpravo) a navigátor Tomáš Kníže uviděli ležícího člověka, který potřeboval pomoci. Přerušili závod a pomohli dotyčného předat příbuzným, neboť se nejednalo o nemoc ani úraz. Pořadatelé jejich pomoc ocenili cenou fair play.

Vítězům motorek a cyklistické kategorii a druhou část s ohlédnutím za akcí Řidič Vysočiny 2023 přineseme v tištěném vydání JL s datem 23. 5.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jubilejní 25. ročník zná své vítěze

Přes 70 posádek se vypravilo dnes dopoledne na trasu již 25. ročníku soutěže Řidič Vysočiny. Z jihlavského Masarykova náměstí startovala nejen auta, ale i cyklisté a motorkáři.

Vypravili se na trasu, během které museli plnit i nejrůznější úkoly ze zdravovědy, či z oblasti dopravních předpisů.

Finále se odehrálo v prostoru amfiteátru jihlavského letního kina, kde byla k vidění práce policistů, hasičů a záchranářů. Diváky lákala i prohlídka speciálů Truck trialových závodů LIAZ 351, vozidla veteránů z Veterán klubu Vysočina a také závodní speciály z Pístovských mokřadů.

Výsledky byly vyhlášeny za přítomnosti primátora Jihlavy Petra Ryšky úderem 16 hodiny. Kategorii Cyklistika vyhrál Milan Habuda. V kategorii Motorka do 125 ccm zvítězil Ondřej Novotný, Motorka nad 125 ccm Radek Krůta.

Stupně vítězů kategorie Vozidel obsadily posádky Lukáš Havlík (3. místo), Jiří Rössler (2. místo) a Janáček Jakub (1. místo).

Blíže se budeme akci věnovat v tištěném vydání JL příští týden.

Kompletní výsledky z akce + fotogalerie budou průběžně zveřejněny zde na www.ridicvysociny.cz

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Řidič Vysočiny již tuto sobotu

Doprovodný program

13. května 2023 od 14 do 16 hodin v areálu letního kina Jihlava

• k vidění budou ukázky:
- z práce policistů, hasičů i záchranářů
- exponátů věcí zabavených Celní správou
- výcviku policejních psů
- výzbroje a výstroje Vojenské policie

• Městská policie Jihlava

• členové týmu Dakarské rallye ze stáje JIPOCAR Martina Prokopa
a tým stáje Ultimate Dakar racing Tomáše Ouředníčka
a Davida Křípala

• závodní speciály z Pístovských mokřadů
a truck trialový speciál LIAZ 351

• výstava veteránů Automoto klubu Jihlava

• Tým BESIP - simulátor dopravní nehody
-   dopravní výchova dětí
-   soutěže a aktivity pro děti
-   vzdělávací aktivity pro děti

• elektroauta a obytné vozy společnosti Husták

• stánky VZP a ZPMV

vstup zdarma

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Prověřit si znalosti v oblasti silničního provozu není nikdy na škodu a akce Řidič Vysočiny je pro osvěžení těchto dovedností ideální příležitost…a to již 25 let

Čtvrt století pořádají Jihlavské listy společně s Útvarem policejního vzdělávání a služební přípravy - Vzdělávací zařízení Jihlava akci, kdy řidiči během své cesty do cíle musí na předem daných stanovištích plnit různé úkoly, mezi kterými nechybí například otázky z oblasti dopravy a bezpečnosti na silnicích, zdravověda, ale i oblíbená jízda zručnosti.

Startovat se tentokrát bude ve velkém stylu z Masarykova náměstí v Jihlavě, a to v sobotu 13. května.

Každoročně si své schopnosti za volantem přijede prověřit kolem sedmdesáti posádek osobních automobilů a motocyklů z celé České republiky.

Zatím nejúspěšnější byl 15. ročník v roce 2011, kdy na trať vyrazilo téměř 100 posádek.

Nebýt covidové pauzy, na kontě by měla soutěž pro řidiče o dva ročníky více.

Jelikož se letos jedná o speciální ročník, chybět nesmí ani speciální kategorie, která nikdy dříve nebyla vyhlášena a pravděpodobně už ani víckrát nebude - a tou je kategorie Cyklisti.

Vysočina je propletená spoustou cyklostezek a i „kolaři“ jsou účastníky silničního provozu.

Jubilejní 25. ročník s sebou přináší také bohatý program pro veřejnost, který se uskuteční v amfiteátru letního kina v Jihlavě. K vidění bude práce policistů, hasičů a záchranářů. Dále se zde představí příslušníci Celní správy, kteří mají zajímavé exponáty zabavených věcí, příslušníci Vojenské policie se svou výzbrojí a výstrojí.

Za zhlédnutí bude určitě stát stánek Městské policie Jihlava či stánek BESIPU.

Ve stánku Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra budou poskytovány informace o zdravotním pojištění a návštěvníci si budou moci popovídat s odborníkem na výživu.

Účast přislíbil i závodní tým Truck trialových závodů LIAZ 351, který doveze na ukázku svůj závodní stroj.

Za zmínku také stojí vozidla veteránů z Veterán klubu Vysočina a také závodní speciály z Pístovských mokřadů.