Současný vysočinský hejtman Jiří Běhounek se v novoročním rozhovoru ohlíží nejen za letos končícím volebním obdobím.

 

 Když se za těmi téměř čtyřmi roky z pozice hejtmana ohlédnete, jaká je bilance?

 

 Bylo to nelehké období, protože když jsme před těmi téměř čtyřmi roky kandidovali ve volbách do krajského zastupitelstva, tak jsme netušili, co všechno přinese ekonomická situace a jak se dál bude vyvíjet.

 

 Předpokládám, že i přesto budete končící volební cyklus hodnotit hlavně pozitivně…

 

 Jsem přesvědčený, že jsme se s tím dokázali vyrovnat a obstáli se ctí. Udělali jsme maximum toho, co jsme udělat mohli. Na rovinu si řekněme, že nikdy nic není stoprocentní, takže určité záležitosti se mohly dotáhnout do konce lépe, ale to je věc, na kterou má každý individuální názor. Nikdy nebudete se všemi zadobře.

 

 Takže vás vlastně nic nepřekvapilo…

 

 Ale to víte, že ano. Nečekal jsem, že volby dopadnou právě takhle a já se stanu hejtmanem.

 

 A to jste jako tehdejší lídr kandidátky ČSSD na Vysočině nečekal?

 

 Skutečně jsem si nemyslel, že dosáhnu na takový úspěch. Všechny průzkumy veřejného mínění byly tehdy přece nakloněny bývalým hejtmanům. To, že jsem neměl zkušenosti z té nejvyšší politiky, jsem přesvědčen, že nakonec bylo ku prospěchu, protože funkci hejtmana dělám selsky, nebo řekněme spíše zemitě. Měl jsem zkušenosti s politikou na komunální úrovni v Pelhřimově, kde jsem byl dvě volební období členem rady města. Takže určité záležitosti jsem měl zažité.

 

 Takže jste nad křeslem hejtmana nakonec váhal?

 

 Když už to nastalo, tak jsem samozřejmě nemohl couvnout, protože bych nebyl důvěryhodný pro sebe, natož pro ostatní. Takže jsem hejtmana dělat šel.

 

 Počkejte, takže s čím jste jako jasně vyprofilovaný kandidát sociální demokracie vlastně do krajských voleb v roce 2008 šel?

 

 Myslel jsem si, že bychom se, na základě tehdejších volebních průzkumů, mohli třeba podílet na radě. Já bych se věnoval například oblasti zdravotnictví.

 

 Tehdy jste ale ve funkci střídal politicky ostříleného Miloše Vystrčila z ODS, zatímco vy jste byl po Vysočině známý hlavně jako ortoped z pelhřimovské nemocnice bez významnější politické kariéry. Nepřevládaly ve vás hlavně obavy, jestli post hejtmana zvládnete?

 

 Nebál jsem se toho právě proto, že jsem svého času vedl ortopedické oddělení. Bylo to ale samozřejmě v daleko menším rozsahu, než je to na krajském úřadě. V nemocnici to ale bylo mnohem složitější, protože v ní musíte mluvit s pacienty, veřejností, sestrami a tak dále.

 

 Ještě jedna souvislost s dnes už senátorem Vystrčilem se nabízí. Veřejnost s napětím očekávala výsledky voleb, protože se  spekulovalo, že pokud vyhrajete vy, zůstane křižovatka rozdělující Kostelec a Pelhřimov beze změny. Naopak, pokud by zvítězil Vystrčil, měla být údajně hlavní silnice nově směrem na Kostelec.

 

 To víte, že jsem to taky slyšel. Jestli to sledujete, tak nakonec to dopadlo tak, že v dotčeném úseku bude kruhový objezd, a tím to bude vyřešené. Tím pádem žádné další spekulace tohoto typu už nebudou.

 

 Novopečení starostové obcí se po nástupu do úřadu shodují v tom, že v nové funkci je kritický první rok plný poznávání. Jak je to v případě hejtmana?

 

 Trošku vás zaskočí rozsah všech těch věcí. K tomu ale máte veškerý servis v rámci celého krajského úřadu a dalších struktur. Takže i proto si myslím, že jsem se s tím vyrovnal uspokojivě.

 

 Jak se ale vyrovnáváte vy a vaše rodina s tlakem médií? Přece jen nemůže být zrovna dvakrát příjemné, když se aktuálně na světlo světa dostanou přinejmenším podivné machinace se zakázkami v Krajské správě a údržbě silnic…   

 

 S tím nemám problém a se zájmem médií se vyrovnávám dobře. Nezdá se mi ani, že by s tím i rodina měla nějaký problém. Naštěstí mě Pán Bůh do této chvíle miloval a neobjevoval jsem se v žádných negativních situacích. Záležitost kolem Krajské správy a údržby silnic je jedna z prvních a doufám, že taky poslední.

 

 Takže si neříkáte jako uznávaný ortoped, že tohle zkrátka nemáte zapotřebí?

 

 Když už je vám tolik jako mně a jste tím starším pánem, tak máte za sebou nějaké životní zkušenosti všech možných ražení. Když něco dělám, tak to buď dělám pořádně a na sto procent, nebo to nedělám vůbec.

 

 O rezignaci jste nepřemýšlel ani jednou?

 

 Během těch let jsem několikrát byl naštvaný, ale že bych s tím seknul, to mi nikdy na mysl nepřišlo.  

 

 Jak se dá funkce hejtmana zastávat naplno, když jste souběžně dál zaměstnaný i v pelhřimovské nemocnici?

 

 Funkci lékaře jsem potlačil. Do nemocnice chodím jenom čtyři dny v měsíci. Přičemž jeden z nich je víkend. To znamená, že v ní jsem minimálně. Neříkám, že mě to časově nezatěžuje. Je to náročnější.  

 

 Stejně náročné jako vysvětlit obyvatelům Polné, že v jejich městě stanoviště záchranné služby nakonec nebude? Kraj od toho záměru z úsporných opatření nakonec couvl…

 

 Otevřeně si řekněme, že ne všechny naše sny, touhy a přání je možné splnit. Je pravda, že jsme se stanicí v Polné počítali. Kdyby bylo bývalo ministerstvo zdravotnictví uvolnilo peníze, skutečně by bylo území pokryté celkem 12 stanicemi. Pak jsme ale zjistili, že pokrytí z Jihlavy a Přibyslavi je dostatečné. Víc jak šest stanic jsme zrekonstruovat nebo postavit nemohli. Vždyť stavba stojí devět a roční provoz sedm milionů korun. Od státu jsme nedostali ani korunu, a tak se to muselo řešit takhle.

 

 Když už jsme u toho stresu. Kde ho zažíváte víc? Na hejtmanství, nebo v nemocnici?

 

 Stresu a zatížení je mnohem více v nemocnici, protože třeba u operace se musíte rozhodnout hned, kdežto v pozici hejtmana máte vždy ještě nějaký prostor s někým se poradit nebo to zkrátka nějak vyřešit.

 

 Mimochodem už máte jasno, jestli o hejtmanské křeslo budete v podzimních volbách usilovat?

 

 Z boje se neutíká. Na druhé straně jsem si vědom toho, že přízeň voličů je někdy vrtkavá, ale na poslední konferenci, kterou sociální demokracie měla, mě členská základna téměř jednomyslně vyzvala, abych vedl kandidátku. Pokud se tak stane i při volební konferenci, tak jsem připraven.

 

 Neděsí vás stoupající nezaměstnanost, která momentálně na Vysočině už skoro atakuje desetiprocentní hranici?

 

 Děsí. Kraj ale v rukách nemá žádné páky na to, aby ta čísla mohl zásadním způsobem nějak změnit. Jednou z cest je určitě ovlivňování středního školství, tak, aby lépe reagovalo na potřeby trhu práce.

 

 Dají se třeba i proto předpokládat nějaké změny nebo byste i v příštím období v případě zvolení chtěl pokračovat v zajetých kolejích?

 

 Končící funkční období bylo natolik náročné, že zásadní změny v přístupu nebo směrování úřadu nepředpokládám. Prioritou bude udržení vyrovnaného rozpočtu, dokončení všech rozestavěných akcí a stabilizace zdravotnictví.

 

 Otázka na závěr. Stejně jako starostové, má i hejtman svoje starosti a radosti?

 

 Moje radosti jsou, že si i jako hejtman můžu dojít zpět do nemocnice a vzpomenout na léta a mládí a začínání v ní. Starost mi dělá především výhled z hlediska vývoje financí a zda to všechno ustojíme, ale jsem přesvědčený, že i tohle jsme schopní zvládnout.

 

__________________________

 

 MUDr. Jiří Běhounek (*1952)

 narodil se v Praze
 mezi jeho záliby patří sport, hlavně volejbal
 od roku 1984 předseda volejbalového oddílu Pelhřimov
 od roku 1976 lékař ortopedického oddělení Nemocnice Pelhřimov
 ovládá anglický a ruský jazyk
 ženatý, má dvě děti