Známá socioložka Jiřina Šiklová ve čtvrtek přednášela a besedovala na jihlavské evangelické faře. Zájem o akci byl velký, v sále byla doslova hlava na hlavě.

 Na faru přišlo na Šiklovou kolem 120 posluchačů, mnozí naslouchali  vestoje. Protagonistka ovšem navrhla změnu tématu (původně se mělo hovořit o tom, jak zvládnout příchod stáří), což některé překvapilo. Hovořilo se tedy o příčinách současné vlny hromadných protestů v arabském světě, v Evropě i jinde, o zklamání ze stavu kapitalismu. Šiklová se tak tematicky vrátila ke svému rukopisu o dobových vzpourách, který napsala v roce 1969, považovala jej za ztracený a nyní jej ke svému překvapení objevila a vydává.

 Přednáška stála na citacích výkladů, které se pokoušejí příčiny revolt dešifrovat. Podle jedné z tezí vychází zklamání z toho, že lidé, kteří se vymanili z náboženské víry, potřebují jinou vizi. Dnes ale žádnou nedostávají, stejně jako pocit sounáležitosti s nějakým hnutím.

 „V první polovině 20. století bylo možno ideály, že se bude někde realizovat lepší svět, někam promítat. Třeba do Sovětského svazu – byl to velký prostor a začínalo tam něco nového, vědělo se o různých chybách, ale byla to úplně nová koncepce společnosti…,“ reprodukovala Šiklová jeden z názorů. Věřit v budoucnost je podle ní důležité pro každou generaci.

 V moderní době bylo možno utopii o vzniku nové společnosti dávat např. do Číny nebo do rozvojových zemí třetího světa, ale i to je podle Šiklové problematické. Nebezpečný je navíc pocit vzbouřenců,  že již je pozdě: „Pak by se mohl vyskytnout syndrom, který známe už z Bible – když už má přijít potopa, proč bychom se předtím aspoň neožrali…,“ varovala Šiklová.

 V době, kdy socialismus selhal a kapitalismus krachuje, tedy podle těchto tezí frustrace pramení z absence třetí možnosti. „Dříve měli lidé možnost vytvářet socialismus, který by se snažil věci relativně zlepšovat. Především ale byl na Západě kapitalismus nucen, aby nebyl tak otevřený, a aby ukazoval i svoji lepší stránku (kapitalismus s lidskou tváří),“ uvažovala Šiklová.   

 Dnes je kapitalismus globální, nemá odpůrce ani v třetím světě, proto nemá důvod, aby se tvářil jako přijatelnější a liberálnější: „Dříve se stylizoval, dneska nemusí. Sen o humanizaci kapitalismu je nesmysl,“ reprodukovala Šiklová, „umíme si dnes představit zánik světa a že přijedou ufoni, ale neumíme si představit jinou alternativu společnosti nežli kapitalistickou, tedy na tržním principu.“  

 Šiklová také dodala, že dnes se už nedá rozdělovat ideologie na levici nebo pravici: „Levice je jen skrytá kolaborace s kapitalistickým systémem…,“ tlumočila další z tezí.  

 Lidovější nota

 V následné diskusi se už téma besedy stočilo na mnohem lidovější notu i rétoriku. Socioložka např. musela reagovat na dotaz, jak mají lidé čelit tomu, že jsou již doslova „nasraní“ na českou politiku. „Podle reakce J. Šiklové je důležité se sdružovat do občanských iniciativ a oslovovat s kritikou a dotazy své poslance a senátory. Jim směrované maily je prý také dobré v kopiích posílat i na další adresy. Když  politici uvidí, že kopie jdou i jinam, budou se prý věci spíše věnovat,“ tlumočí odpověď Šiklové organizátor besedy, evangelický farář Jan Keřkovský.

 Šiklová se na dotaz z publika také vyslovila k přímé volbě prezidenta. V našich podmínkách a systému je podle ní nesmyslná, ale lidé mají pocit, že je to forma demokratičtější.